Necháme vás nahlédnout do zákulisí práce profesionální ošetřovatelky koní. Jak taková práce se sportovními a chovnými koni vypadá? Jaká může být cesta k této profesi? Na to vše jsme se zeptali Lenky Motyčkové, která je ošetřovatelkou koní Žanety Pokorné, a své práci se věnuje už 11 let. A jelikož se s Lenkou dobře známe, tak si tykáme.
Pro začátek bych se tě ráda zeptala, jak ses k práci ošetřovatelky koní dostala?
Jsem z rodiny, která s koňmi nemá nic společného. Máme firmu se železem a s kombajny (smích). Ale protože pocházím z vesnice, konkrétně ze Stolan mezi Chrudimí a Heřmanovým Městcem, kde jsme neměly jako děti příliš možností vyžití, začaly jsme vedle hraní fotbalu chodit i na koně. Tam jsem pak strávila celou základní i střední školu. Kdo mě ale k práci u koní přivedl byl pan doktor Petr Přikryl, který mi nabídl koně, se kterými jsem mohla pracovat. Za to jsem mu dodnes moc vděčná.
Jakou střední školu jsi vystudovala? Byla zaměřená na koně?
Jsem vyučená cukrářka. Ale škola pro mě byla spíš druhotná, jelikož jsem věnovala hodně času koním. Jezdila jsem na závody a byla jsem ve stáji. Těsně po škole jsem ale dostala příležitost odjet pracovat v Anglii u koní. Proto jsem se jednoho krásného dne sebrala, sedla do letadla a odletěla. To pro mě byla velká škola.
Jak ses k té práci dostala?
Jeden pán z vesnice, který za námi chodil na fotbal, měl známého, který pro svého syna v Anglii hledal člověka ke koním. Takže to bylo přes známého známého. Když mi práci nabídnul, tak jsem si řekla, proč to nezkusit. Objednali mi letenku, dovezli mě do Brna na letiště. A já jsem se z hodiny na hodinu ocitla ve Stanstedu v Londýně na letišti. I když jsem neuměla ani slovo anglicky, nevzdala jsem se a nakonec jsem tam zůstala 2 roky.
A co to bylo za stáj?
Byla to velká dostihová stáj a strašně ráda na ni vzpomínám. Mám odtamtud hodně zážitků, kdy jsem například cválala na koni po pláži. Takže to bylo parádní.
Co tě přimělo vrátit se zpět do Čech?
U dostihů se v červenci a v srpnu nesoutěží, proto za mnou zrovna přijeli rodiče na návštěvu. Přemýšlela jsem o tom, že bych třeba jela zpátky do Čech. Ale říkala jsem, že jestliže se vrátím, do Anglie už znovu nepojedu.
Co jsi tedy dělala pak?
Po tom, co jsem měla po návratu do Čech volnější režim a občas jsem s někým jezdila na závody, časem přišla nabídka u Petra Vančury, u kterého jsem jezdila mladé koně. Pak jsem se přesunula k panu Hakrovi, co vlastní Equiservis. Pracovala jsem i pro Láďu Maláka ve Všeticích, kde jsme společně pracovali asi 3 roky se Sergejem. Moje další směrování změnil úraz. Vyhřezly mi dvě ploténky a skončila jsem na 14 dní v nemocnici, kde jsem o sobě a svém životě hodně přemýšlela. Uvědomila jsem si, že se na koních nechci zruinovat. Cítila jsem, že už nechci tolik jezdit, ale spíš se o koně starat. Po rekonvalescenci jsem se proto začala se stříháním koní a několikrát do týdne jsem jezdila mladé koně.
Kde pracuješ teď?
Teď jsem ošetřovatelka všech šest koní, které jezdí Žaneta Pokorná. Starám se o to, aby jak koně, tak Žaneta měli veškerý servis a aby na závodech, kam s ní jezdím, vše fungovalo, jak má. O práci u Pokorných jsem se dozvěděla přes inzerát. Nejdřív jsem občas přijela pomáhat a nakonec jsem začala dojíždět každý den. Táta Žanety mi pak nabídl ubytování v blízkosti stáje a teď už to bude 5. sezóna, co u nich pracuju. Stalo se to celé přirozeně a jsou pro mě jako rodina.
Rodina Pokorných má ale víc než šest koní, ne?
Ano, mají. Těch šest koní, kteří jsou ustájení v Poděbradech, Žaneta aktivně jezdí. Pak jsou tu ale sporťáci v důchodu, kteří jsou v jiné stáji. Tři z nich zároveň zůstávají jako chovné klisny. Majitelům hodně záleží na tom, aby měli důstojné stáří, což je skvělé. Koně, kteří už nezávodí stále zůstávají v rodině. O tyhle koníky se ale starají jiné slečny. Já pro ně řeším krmení, veterináře a kováře.
Jak vypadá tvůj běžný pracovní den?
Na půl sedmou vstávám a jdu ven se psem. Do stáje dorazím alespoň hodinu před příchodem trenéra, abych si v klidu vše přichystala. Vyčistím koně, nasedlám, nauzdím, nandám kamaše a použiju masážní deku v rámci Bemer programu. Pak už jde Žaneta jezdit a já další koně povodím a dám do kolotoče. Pak zbývá chvíle na to připravit dalšího koně, kterého vezmu rovnou do haly povodit, aby ho Žaneta nemusela dlouho krokovat. A takhle to pokračuje dál, dokud nejsou všichni koně odtrénovaní. Naší každodenní událostí je společný oběd, kde probereme všechno, co je třeba, odpočineme si a zasmějeme se. Odpoledne už jdeme jenom přiježďovat bez trenéra, lonžujeme nebo jedeme na vyjížďku. A zatímco třeba Žaneta jezdí, tak já chystám krmení a čistím cajky. Pak se ještě uklízí věci okolo, ale to člověk dělá automaticky a ani mu to nepřijde jako nějaká zvláštní práce. Obden se jezdíme dívat na naše staré koně. A kolem páté, šesté jdeme domů.
Jak to vypadá během sezóny?
V sezóně je to zase trošku jiné. Hodně cestujeme s naším kamionem jak po Čechách, tak po Evropě. Jezdíme kamionem, kdy vše musíme balit, vybalovat, čistit, prát, ale i řídit. Pořád tu ale jsou ti další koně, co na závody nejedou a je potřeba je jezdit. A to je problém celé naší sezóny. Chybí nám totiž posila. Potřebujeme najít někoho spolehlivého a zodpovědného, komu je svěříme, aby je trochu opohyboval a pracoval s nimi. Není to ale jednoduché. Takže jsme zatím nikoho nenašli.
Takže hledáte pracovního jezdce do sezóny?
Někdo místní, zkušený a spolehlivý by se nám hodil. Přece jenom je chceš svěřit někomu se zkušenostmi a kdo s námi bude pracovat dlouhodobě. Musí totiž zjistit, jak se třeba chovají i v kritických situacích, a to se dá až postupem času.
Náročnost tvé práce je tedy asi stejná jako náročnost tréninkových plánů koní?
Když jsou závody, tak jezdíme i na 14 dní pryč a pracujeme 24 hodin denně. Počínaje tím, že je ráno naložíš do kamiónu v Poděbradech. Třeba taková cesta do Itálie byla opravdu dlouhá…
A ty taky řídíš kamion?
Ano, řídím jak kamion s koňmi, tak celý náš provoz. (smích)
Zkus mi na závěr popsat, jakou vlastnost, povahový rys by měla mít taková ošetřovatelka nebo ošetřovatel koní? Bez čeho se neobejde?
Napadá mě hlavně trpělivost. Potřebuješ velkou dávku trpělivosti s koňmi i s lidmi. Člověk by měl být taky disciplinovaný, protože má poměrně velkou zodpovědnost za management celého provozu.